Naše výlety
Balkán '09

Trasa:

1. den Vsetin –   - Bratislava    - Budapešť    - Bělehrad   
2. den Bělehrad - Skopje    - Mavrovo jez. - Ohrid - Elshani
3. den Elshani   Trpejča - Elshani
4. den   Eshani - Ohrid - Struga    Elbasan - Tiranë - Balldren
5. den Balldren - Shkodër   Koplik - Bogë
6. den Bogë - Theth - Ndërlysaj - Lotaj
7. den Lotaj - Kir - Shkodër   Val Déjës - Koman
8. den Koman   Fierzë - Bajram Curri   Dragobi
9. den Dragobi - Velbon - Dragobi - Bajram Curri - Fierzë
10. den Fierzë   Koman   Val Déjës - Shkodër - Muriqan    Sukobin - Velika Plaža
11. den Velika Plaža - Bar - Podgorica - Kolašin - Biogradské jez.
12. den pěší túra NP Biogradská gora - Jazerine
13. den   cyklovýlet NP Biogradská gora   Jazerine - Kolašin - Žabljak
14. den Žabljak - Černo jezero
15. den pěší túra NP Durmiror
16. den   cyklovýlet NP Durmitor
17. den Žabljak   Pljevlja    Prijepolje - Užice - Čačak - Bělehrad - Kecskemét   
18. den Kecskemét - Budapešť - Bratislava    - Žilina - Třinec - Rožnov p.R.

 

Datum:

3. – 20. 8. 2009

 

Účastníci:

Jana a Tom

 

Mapa


Zobrazit místo Balkán 2009 na větší mapě

 Deník

1. den: pondělí 3. 8.

Ze Vsetína se nám podařilo vyrazit až 9:30, ve 14:00 jsme dorazili na slovensko-maďarské hranice. Za hranicemi jsme si vystáli pěknou řadu na dálniční známku a při odjezdu jsme zjistili, že je tam ještě jedna budka u které, řada nebyla :) Kvalita asfaltu na maďarské dálnici nás mile překvapila. Koupit plyn nebylo úplně jednoduché. Benzínky u dálnice ho nevedou, museli jsme sjet do města. V 18:30 jsme dorazili na maďarsko-srbské hranice. Kontrola na hranicích byla minimální. Kvalita asfaltu se zhoršuje, platíme mýtné, nechápeme za co :) Náhodou se nám podařilo najít kemp v Bělehradu. 21:30 končíme první etapu cestu.

 

2. den: úterý 4. 8.

Bělehrad - Skopje - Mavrovo jez. - Debar - Ohrid - Elshani

Ráno vyrážíme z kempu, ale netrefili jsme odbočku na dálnici, takže jedeme skrz celé město. Před námi jedoucímu autu vypadl v 80km rychlosti krumpáč a letěl přímo na naše auto. Tak tak se nám podařilo ho objet. Divočina začíná. Průjezd Srbskem byl nekonečný.

Na srbsko-makedonské hranice jsme se dostali až někdy pozdě odpoledne. Srbský celník nás pří výjezdu dožral. Tom si musel obléct tričko i když bylo příšerné vedro. Makedonský celník byl hodný a ochotně nám vysvětloval kudy jet a kudy ne. Cestu okolo Mvrova jezera nám nedoporučoval, prý je tam špatný terén. Lajzli jsme to a vyšlo to. Cesta byla nejspíš udělaná nově, z velké části byl asfalt úplně nový. Večer jsme se ještě zastavili v Debaru, abychom vybrali nějaké peníze. Zrovna začalo zapadat slunce, když jsme projížděli Debarského jezera, konec jezera jsme už jeli úplně ve tmě. U Ohridského jezera jsme měli vytipované dva kempy. První jsme projeli, ani nevíme kdy a ten druhý byl plný. Tak jedeme dál. Asi po 5km za odbočkou na Elshani byl kemp a měli volno. Zůstáváme 2 noci.

 

 3. den: středa 5. 8.

Elshani - Trpejča - Elshani

Dnes jsme měli v plánu objet celé Ohridské jezero. Vyrazili jsme až kolem 10, což nebylo moc chytré, slunce pralo tak šíleně, že se nedalo jet. Navíc cesta vedla buď prudce do kopce nebo z kopce. Po 7km jsme byli dostatečně přidušeni zplodinami projíždějících aut (a že jich nebylo málo), tak jsme to vzdali a stočili to směrem k nejbližší pláži.

 

 4. den: čtvrtek 6. 8.

Eshani - Ohrid - Struga - Prrenjas - Elbasan - Tiranë - Shëngjin - Balldren

Ráno jsme vyrazili z kempu kolem 9 a zamířili přímo do Ohridu, hezkého historického města na břehu Ohridského jezera. Je postavené poměrně v kopci, takže nám po procházce pěkně vyhládlo. Zamířili jsme do místní pizzérky a nadlábli se.

Kolem poledne jsme vyrazili k albánským hranicím. Čekání na hranicích bylo trochu delší a znepříjemňovalo ho pražící slunce. Hned za hranicema nás přivítaly pověstné bunkry, a že jich tam bylo.... Na první benzínce jsme vybrali peníze, zjistili příznivou cenu plynu a vyrazili do Tirany. Tam jsme zaparkovali asi 5 min. chůze od náměstí (zadarmo!) a prošli si město. Bylo kolem 17h, ale pekelně svítilo slunce. Zchladili jsme se výbornou zmrzlinou a přesunuli se ke spodní stanici lanovky na Dajti. Značení bohužel žádné, takže jsme jeli vyloženě podle kompasu. U kasy se trochu divili, že chceme zpáteční, když za hodinu zavírají, ale my jsme si chtěli udělat jen pár fotek. Výhled na Tiranu nám trochu kazil smog a stále ostré sluníčko (i v 19h). Škoda že nás to nenapadlo dřív, ale dal by se tady udělat pěkný výlet. Sjeli jsme zpět do

Tirany a vydali se na cestu ke Shkoderu. V mapě jsme měli kemp v Shëngjin. Když už se nám podařilo městečko najít, nenašli jsme kemp. Ptali jsme se místních, ti tvrdili, že tam nikdy nebyl. Bylo 22hod, tma jak v pytli a my měli po náladě. Vyjeli jsme zpět na hlavní cestu ke Shkoderu a na první benzínce to zaparkovali. Paráda, první noc v Albánii, spíme raději v autě, nevíme, jak je to tu s bezpečností a navíc občas se objeví toulavý pes.

  

 5. den: pátek 7. 8.

Balldren - Shkodër - Koplik - Bogë (62km, čas 5h, Ø rychlost 12,4 km/h, max.rychlost 31km/h)

6:00 budíček. Lidi se začínají hemžit do práce. V 7:00 jsme polámaní a nevyspaní dorazili do Shkoderu. Tady už to žije na plné pecky. Obchody otevřené, nebo se právě otevírají. Celkem rychle se nám podařilo najít cestu na Koplik. Kousek jsme si ji projeli, ať víme, co nás čeká a vrátili jsme se zpět do města zaparkovat auto. Necháváme ho na velmi rušné ulici, tak snad ho tu za 3 dny najdeme. Skládáme kola dohromady, balíme brašny, loučíme se z autem a vyrážíme na 3-denní výlet natěžko.

Ze Shkoderu do Kopliku je cesta ještě trochu rušná a hlavně dost rozbitá. Za Koplikem nás vítá poměrně nová asfaltová cesta, která se směrem k Bogë stále zlepšuje. Pořád mírně do kopce. Cestou nás zastavují dva Němci v dodávce, taky si vezou kola, jedou do Thethu, možná se ještě potkáme. Údolí do Bogë je poměrně suché, vodu je možné nabrat až pár kilometru před vesnicí a pak uprostřed vsi před hospodou. Nabrali jsme vodu i na další den a pokračovali ještě 4km do kopce za vesnicí a na příhodném místě jsme postavili stan. Cesta za Bogë je kamenitá nezpevněná a spíš kola tlačíme než jedeme.

  

 6. den: sobota 8. 8.

Bogë - Theth - Ndërlysaj - Lotaj (51,4km, čas 6:35, Ø rychlost 7,9 km/h, max.rychlost 22,3km/h)

V 5:30 nás vzbudil štěkot ovčáckého psa. Sbalili jsme věci a vyrazili na cestu. Víc jdeme než jedeme. Ještě štěstí, že jsme ty 4km ušli už včera, jinak bychom asi umřeli. Nekonečné stoupání 8km průměrnou rychlostí 3,8km/h, depresivní. Téměř celá cesta vede ve stínu, takže jsme jeli i přes poledne oproti včerejšku, kdy jsme dělali kvůli vedra pauzu od 10 do 14 hod. V sedle si uděláme oběd a jedeme dolů 14km do Thethu. I když je to z kopce žádné závratné rychlosti nedosahujeme, musíme brzdit kvůli kamenům. Kola poskakují ze stranu na stranu. Potkáváme německý pár ze včera, jedou proti nám. Vůbec jim ten kopec nezávidíme.

Úplně na začátku vesnice je po levé straně kemp. Taky tu teče pitná voda. Hospodu jsme minuli s tím, že se zastavíme až ve vesnici. Vesnice vypadala hodně opuštěně. Spousta zbořených domů. Na hospodu to moc nevypadalo, tak jsme tam ani nezajížděli. Doufali jsme že na nějakou narazíme, bohužel... Dlouho jsme jeli ještě dolů, cesta příšerná, max. rychlost 12km/h. Potkali jsme české auto s jihlavskou espézetkou, nechali jsme jim vzkaz za stěračema. Nechápali jsme, jak se vůbec mohlo přes ty balvany dostat tak daleko. Další opuštěná vesnice  Ndërlysaj působila trochu strašidelně. Spousty rozbořených domů, jediný funkční byl NATO a před ním asi 200m asfaltu. Nechápali jsme. Pak nás čekal sjezd nádherným kaňonem. Úžasná krajina kompenzovala příšernou cestu.

Večer jsme potkali dva české geepy, mířili do Rumunska.  Říkali, že je za náma celá výprava Čechů na kolách.  Asi nějaká cestovka. Cesta se stočila k západu a my začali opět nekonečně stoupat. Celou cestu byl všude dostatek vody, ale bohužel tím pádem nás otravovaly mouchy a hovada. Nastala krize s jídlem. Zítra musíme dojet do Shkoderu. Noc na louce.

  

7. den: neděle 9. 8.

Lotaj - Kir - Shkodër - Val Déjës - Koman (59,2km, čas 7:20h, Ø rychlost 8 km/h, max.rychlost 26,9km/h)

6:00 štěkal pes. Raději jsme vyrazili dřív než nás vyženou krávy. V další serpentině jsme si udělali snídani s výhledem na cestu, kterou jsme včera urazili. Pohled do kaňonu, kolem skály, nádhera. Snědli jsme poslední chleba a paštiku. Zbylo jen 1 jdílo na oběd a tatranka. Nevěděli jsme, kde jsme v mapě (ta stejně neodpovídala realitě) a jak dlouho to do Shkoderu potrvá. Za každou další serpentinou jsme doufali, že bude sedlo. Objevilo se po 12km stoupání, po cca 3,5hod. V sedle byla restaurace, bohužel zrušená. Hladoví a unavení jsme si udělali oběd už v 11hod. Doufali jsme, že jsme blízko Shkoderu.

Sjezd dolů byl chvilkama hlíněný a dalo se jet poměrně rychle. Potkali jsme karavanu 6 českých geepů. Ve 4 odpoledne jsme dorazili do vesnice. V hospodě jsme si dali pivo. Nad jdlem jsme přemýšleli. Měli jsme hlad, ale opilý vrchní se špinavýma rukama, metrová hromada plechovek od piva v hospodě a všude kolem pobíhající prasata nás odradili. Vrchní nás potěšil, do Shkoderu zbývá už jen 21km. Rozdělili jsme si poslední tatranku a vyrazili na poslední 2 hod jízdy našeho výletu. Asi 7 km před Shkoderem začal asfalt, to byla paráda.

Do města jsme dojeli kolem 20.hod, obchody byly ještě naštěstí otevřené. Nakoupili jsme zásoby na další výlet, složili kola do auta a za tmy vyrazili z města směrem na Koman. Oranžová cesta v mapě byla jen zpočátku asfaltová. 30km jsme jeli skoro hodinu. Katastrofální díry, hlíněná a kamenitá cesta střídala asfaltovou. Prudké levotočivé zatáčky končící na mostě, to byl zdejší bombonek. Vybourané sloupky na mostě naznačovaly, že ne všichni zatáčku vyberou, obzvlášť v noci, je to adrenalín. V přístavu v Koman se opět potkáváme s Jihlavákama. Nekomunikujou s náma. Stan nevytahujeme, spíme pod širákem u auta, uleháme až po půlnoci.

  

8. den: podnělí 10. 8.

Koman - Fierzë - Bajram Curri - Dragobi (25km, čas 2:30, Ø rychlost 10 km/h, max.rychlost 40,8km/h)

6:00 budíček, 3 tranzity policajtů se samopalama vyskákali ven a naběhli do hospody, u které jsme spali. Asi na snídani:). No a je po spánku, jdeme balit. Sjeli jsme zpět přes tunel do vesničky Koman a na konci zaparkovali auto. Komplet vybalili věci z auta. Konečně si uděláme pořádek, když máme tolik času. Ze třech zdrojů víme, že trajekt jede buď 9:30, 10:00 nebo 10:30. Uvidíme, co z toho vyjde. Chvíli vypadáme jak bezďáci. Místní si nás divně prohlížejí. Už jsme si zvykli, že nás mají všude za exoty. Hemží se tu poměrně dost lidí, nato že je to taková díra. Zamykáme auto a vyrážíme znovu do kopce k tunelu. V tunelu je tma jak v pytli. Oči se nestíhaí přizpůsobovat a já končím ve zdi. Byla tam zatáčka a já jela rovně:) Naše čelovka moc vidět není. Nakonec nám posvítil hlídač elektrárny, co šel pěšky. Mezitím co jsme se balili, se nasbíralo fakt hodně lidí. Skoro jsme se už ani do přístavu nevešli. Auta, tranzity-autobusy. Mezitím zásobovací auta překládala náklad do lodí. Vládne tady docela chaos a nevíme kam jít. Prodavač lístků nás posílá dozadu (pěší a cyklisty kasírují až na lodi).

Tak čekáme, dělá se příšerné vedro. Zničehonic se objeví malý klučina ptá se, kam jedeme. Víc toho anglicky neumí. Pak nás volá, máme jít za ním, necháme, jdeme. Před námi je loď pro pasažery a prý nás berou. Není nám jasné, jak tam ta kola přehodit. Nic není pro Albánce problém:). Chytli kolo do jedné ruky, hodili na loď a pak ho ještě po žebříku vynesli o patro výš.

Sedíme, jedeme teda plujeme. Kolem se otevírá neskutečně krásná krajina. Sluníčko svítí, od vody jde příjemný chládek. Listek stál 800 LEK pro oba, paráda. 3hodinovou plavbu jsme si fakt užili. Ale Albánci jsou neskutečná prasata. Seděli jsme na zemi na karimatkách. Vedle děda loupal buráky a slupky plival všude kolem nás. Prostě na zemi se nesedí. Veškeré odpadky se hážou na zem nebo do vody. Cigarety se típou kamkoliv, špačky a krabičky od cigaret jakbysmet. Po chvíli jsme seděli spíš na smetišti.

Ve Fierzë jsme byli v poledne. Ten den bylo tak příšerné vedro, že jsme zrovna zůstali v přístavu pod stromy až do 15. h. Ale o zážitky jsme měli postaráno. Hned vedle nás byla samozřejmě skládka připravená na to, že z jara ji velká voda odnese. Dva malí kluci se koupali přímo v přístavu u lodi, kolem které se šířily různé skvrny nezjištného původu. Ale největší pecka přišla až pak. Přijelo auto, bourák s anglickou SPZkou, takže žádné béčko:). Najel do řeky až po přední kola. Vytáhl kýbl a začal svého miláčka pucovat. No prostě ekologie po albánsku:)

15:00 vyrážíme s mokrou hlavou i tričkama na kolech. V obchodě jsme si koupili zmrzku, chleba bohužel nebyl (jen na objednávku), takže oplatky a jedem. Na novém asfaltu si doslova chrochtáme. Cesta vede pořád do kopce, ale kilometry přibývají neskutečnou rychlostí. Až do Bajram Curri (14km) je to většinou do kopce.

Před městem obrovská skládka a obrovský smrad předpovídají větší město. Za ním kupodivu asfaltka pokračuje, i když podle mapy nemá. Míjeli jsme ceduli s informacemi o stavbě nové cesty až do Dragobi. Nejdřív nás informace potěšila. Jelo se skvěle, široká cesta, drobný udusaný štěrk, rychle přibývající kilometry i do kopce, ale tak nějak už to nebylo ono. Najednou člověk nejede přírodou, ale kolem betonové zdi. Údolí řeky není vidět, cesta je široká min. pro dvě auta. Tak až takhle spraví všechny cesty, nebude už do Albánie proč jezdit. Proč člověk ničí krásy přírody, tak brutálním způsobem?

Pomalu se začíná šeřit a moc příležitostí ke spánku není. Za chvíli jsme narazili na krásné místečko přímo u vody. Večerní hygiena v ledové vodě a rychle dospat včerejší noc.

 

9. den: úterý; 11. 8.

Dragobi - Velbon - Dragobi - Bajram Curri - Fierzë (57,6km, čas 5h, Ø rychlost 11,5 km/h, max.rychlost 41,9km/h)

Vstáváme 7:30, konečně jsme se vyspali. Raději rychle balíme, přeci jen z cesty je tu vidět až příliš. 9:30 začíná úmorné vedro a nedá se jet. Natrefili jsme na krásné místo u řeky a do 13hod jsme se koupali. Odpoledne se naštěstí trochu zatáhlo (ostatně jako každé odpoledne) a my vyrazili do Velbonu. bývalá vesnice leží v jednom z nejkrásnějších míst, které jsme zatím viděli. Při pohledu na rozbořené domy a hotel, jde člověku mráz po zádech. Sedli jsme do jediné fungující hospody. Vypadala spíš jako dřevěná zahradní bouda. Pivo za 100 LEK, skvělé.

Dolů to svištělo samo. V Dragobi jsme potkali bandu českých cyklistů, kteří jsou nám už 3 dny v patách. Na začátku Bajram Curri nás chytnul pořádný slejvák. Schovali jsme se na benzínce pod střechu. Barman nás zavolal dovnitř. Tak jsme si objednali alespoň kapučíno, ať mu uděláme kšeft. Po půl hodině déšť ustál. V 19:00 odjíždíme z benzínky. Chvíli se hádáme, barman si nechce nechat zaplatit, tak to vzdáváme:)

Ve Fierzë jsme si koupili meloun za 50 LEK (3,5kg) a frčeli jsme dál nocovat k trajektu. V hospůdce jsme si dali ještě 2 pivka a chipsy (za 150 LEK) a za 4EURa jsme mohli přespat v podkroví hospody.

10. den: středa 12. 8.

Fierzë - Koman - Val Déjës - Shkodër - Muriqan - Sukobin - Velika Plaža

 

11. den: čtvrtek; 13. 8.

Velika Plaža - Bar - Podgorica - Kolašin - Biogradské jez.

Ráno jsme si konečně pospali. V kempu byl klid a přes stromy na stan nesvítilo, takže jsme vstali až kolem 8 hod. Posnídali jsme, sbalili věci, zaplatili a od 10hod jsme se už opalovali na pláži. Ve 13hod jsme toho měli opravdu dost. Zašli jsme si ještě na oběd a po 16 hod vyrazili z města. Potřebovali jsme sehnat turistickou mapu Biograckého národního parku a to byl problém. Nejdřív jsme zkusili knihkupectví v Baru. Tam neměli jedinou mapu, jen knihu v azubce. Černohorci snad vůbec nechodí po horách! Bylo 17hod a nás začal tlačit čas. Do hlavního města Podgorica zbývalo 50km.

Na to, že je to hlavní město mají příšerné značení. Ani jedna cedule na centrum. 2x jsme se sekli, pak jsme vytušili kudy jet. Centrum jsme odhadovali podle přibývajících obchodů. Najednou se objevili i cedule. Dovedla nás až na náměstí. Zaparkovali jsme přímo na něm a zadarmo. Další problém byl najít informace. Šipky žádné. Narazili jsme na City Book Store. Bohužel mapy mají jen celé Černé Hory. Když jsme se ptali po turistické mapě, dívali se na nás jako na blázny. Tak jsme si řekli, že obejdeme celé náměstí a není možné, že nenajdeme turistické informace.

Už jsme se zklamaní vraceli k autu a v tom před námi výloha „informace“. Paráda, vlítli jsme tam, ale nebyli to turistické informace. Dodnes nevíme co to bylo. naštěstí jeden pán uměl anglicky a cestu nám popsal. No mají to pěkně zašité za náměstím v průchodu.

Ale stejně nám to bylo prd platné. Slečna sice uměla skvěle anglicky, ale v Č. Hoře jsou turistické informace jen lokální, takže když chceme mapu Biogradské Gory, musíme tam. Alespoň nám tam zavolala a zjistila, že mají otvíračku až do 20:00. Měli jsme 70km do Kolašinu a jen 1,5hod. V těch serpentýnách a tunelech jsme měli co dělat, abychom to stihli.

19:45 jsme už studovali mapu. Objevili jsme kemp u Biogradského jezera, takže jsme hned zamířili tam (recepce 7:30-22:00) Podle toho, že jsme nenašli sprchy, jsme usoudili že se jedná o tábořiště. Za 6 EUR pro 2 os a auto super cena. Ve 22hod. pánové z vrátnice zmizeli, čímž utichla i diskotéka z jejich auta a my mohli spokojeně usnout.

 

12. den: pátek; 14. 8.

pěší túra NP Biogradská gora - Jazerine

6:15 budíček, čeká nás 10 hodinová túra, naštěstí nalehko. Po snídani jsme sbalili stan, všechno naládovali do auta a nechali ho na parkovišti u tábořiště. Začátek trasy je hned u Biogradského jezera. Hned zkraje jsme si nastoupali 600 výškových metrů, pěkná rozcvička po ránu. Pak už následovala celý den hřebenovka. Moc turistů tudy nechodí, stezka byla dost nezřetelná e jednou jsem z ní úplně sešli.

Na první rozcestník jsme narazili až ve 13 hod. Rozcestníky jsou uváděny v hodinách, super. Před 14. hod se přihnaly mraky. Oblékli jsme si nepromokavou výstroj, která po půlhodině promokla a my měli po náladě. Byla docela zima, naštěstí jsme už jen scházeli dolů. Déšť ustál, ale mraky strašily až do večera.

V 17:30 jsme dorazili zpět do tábořiště. Po večeři jsme se přesunuli do Jazerine, kde jsme potkali bandu Čechů cestujících s Alpinou a taky naši kámošku Bělu. Večer jsme strávili u táboráku.

 

13. den: sobota; 15. 8.

cyklovýlet NP Biogradská gora, Jazerine - Kolašin - Žabljak (64,1km, čas 4:45h, Ø rychlost 13,4km/h, max.rychlost 44,2km/h)

6:30 budíček, sbalili jsme zase vše do auta, vytáhli z něj kola a složili je. Dnes jedeme nalehko, takže bereme jen věci pro případ deště. Alpiňáci vyrazili o něco dřív než my, ale protože šli pěšky, na dalším rozcestníku jsme je dohnali. Konečně jsme se zorientovali, kde jsme. No trochu sme si zajeli, ale co už. Zespodu ty trasy nebyly viditelné. Takže se otáčíme směrem k Trešnjeviku a jedeme. Mraky celý den strašily a byla pěkná kosa. Po dvou týdnech jedeme v dlouhých kalhotách a bundách.

V EKO domku jsme se stavili na oběd. Cena byla sice nepřiměřeně vysoká (3krajíčky chleba=1,5EUR, míchaný salát za 1,5EUR = 1 rozkrájené rajče a půl okurky), ale hřál nás pocit, že jsme podpořili dobrou věc.

Z Trešnjeviku až do Kolašinu to fičelo skvěle, přes 20km po asfaltu z kopce. Zato z Kolašinu do Jazerine bylo těch 10km po celém dni dost náročných. Náladu spravil až pohled na naše auto zaparkované u cesty. Složili jsme kola do auta a po 17hod. vyrazili směrem k Durmitoru. Do Žabljaku jsme dorazili úplně potmě, jediné viditelné cedule kempu byly do Ivan Do.

 

14. den: neděle; 16. 8.

Žabljak- Černo jezero

Budíček až v 8 ráno a dneska fakt nic neděláme a lenošíme. Teda, alespoň jsme chtěli:) To jsme ještě netušili jak velký problém bude sehnat turistickou mapu Durmitoru. V 11hod jsme vyrazili z kempu do města. je to něco přes 2km, pohoda. První travel agency žádná mapa, v další sice měli, ale jen okolí Žabljaku. My plánujeme cyklookruh kolem Durmitoru, takže je nepoužitelná. Došli jsme až do centra a nastal opět typický problém, najít turistické informace. Prošli jsme střed křížem krážem a nic. Tak nezbylo než se zeptat policajta. Ukázal na dřevěnou boudu bez jakéhokoliv nápisu. Holt turisty tady mají asi rádi:) Mapa opět žádná, jen okolí Žabljaku. Ale poradila nám, že 1,5km odtud je hotel Enigma, kde jsou mapy. Takže po 2km jsme k němu došli. Po 20min čekání na recepci se objevil recepční a za 8 Euro nám prodal, co potřebujeme. Tak a teď zpátky do kempu skoro 5km. Takže z odpočinkového dne byl rázem půldenní výlet. Večer jsme si udělali ještě procházku k Černému jezeru

 

15. den: pondělí; 17. 8.

pěší túra NP Durmiror

 

16. den: úterý; 18. 8.

cyklovýlet NP Durmitor (91,9km, čas 7:15h, Ø rychlost 12,7km/h, max.rychlost 46,8km/h)

 

17. den: středa; 19. 8.

Žabljak - Pljevlja - Prijepolje - Užice - Čačak - Bělehrad - Kecskemét

 

18. den: čtvrtek; 20. 8.

Kecskemét - Budapešť - Bratislava - Žilina - Třinec - Rožnov p.R.

Náklady v Kč na 2osoby

(kurz: 100DIN=30Kč,100MKD=43Kč, 100LEK=20Kč, 1€=26Kč)

 Benzín/plyn - 3530km  4310 
 Dálniční známka - Slovensko (týdení)  127 
 Dálniční známka - Maďarsko (4dení)  145 
 Mýtné - Srbsko  447 
 Kemp Bělehrad - 1 noc  388 
 Mýtné - Makedonie  103 
 Kemp u Ohridského jez. - 2 noci  585 
 Jídlo - Makedonie  593 
 Lanovka Tirana-Dajti zpáteční  200 
 Trajekt Koman - Fierzë  160 
 Nocleh v hospodě u trajektu  104 
 Trajekt Fierzë - Koman  400 
 Jídlo Albánie  780 
 Ekologická daň - Č. Hora  260 
 Kemp Tomi - Velika Plaža - 1 noc  390 
 Tábořiště u Biogradského jez. - 1 noc  156 
 Mapy  286 
 Poplatek za průjezd tunelem  65 
 Kemp Ivan Do, Žabljak - 3 noci  624 
 Jídlo Č. Hora  1989 
 Mýtné - Srbsku  171 
 Dálniční známka - Maďarsko (4dení)  145 
 Dálniční známka - Slovensko (týdení)  127 
 Celkem  12555 

Fotky

Kemp Bělehrad
Kemp Bělehrad
Tahle byla nej...
Tahle byla nej...
Kostel u Mavro...
Kostel u Mavro...
Mavrovo jezero
Mavrovo jezero
Naše výbava
Naše výbava
Oběd u Ohridsk...
Oběd u Ohridsk...
Pláž u Ohridsk...
Pláž u Ohridsk...
Ohridské jezer...
Ohridské jezer...
Pláž v kempu u...
Pláž v kempu u...
Ohrid - kostel...
Ohrid - kostel...
Ohrid - kostel...
Ohrid - kostel...
Veřejné WC :)
Veřejné WC :)
Ohrid - kostel...
Ohrid - kostel...
Ohrid
Ohrid
Záchranka
Záchranka
Makedonské den...
Makedonské den...
Makedisko-albá...
Makedisko-albá...
Bunkry na hran...
Bunkry na hran...
Zrušená továrn...
Zrušená továrn...
Železniční mos...
Železniční mos...
Tirana - náměs...
Tirana - náměs...
Tirana - budov...
Tirana - budov...
Tirana - národ...
Tirana - národ...
Skanderbeg
Skanderbeg
Parlament
Parlament
Ulice
Ulice
Lanovka na Dai...
Lanovka na Dai...
Výhled z lanov...
Výhled z lanov...
Shkodër
Shkodër
Trh ve Shkodër...
Trh ve Shkodër...
Místní doprava
Místní doprava
Obchod za Shko...
Obchod za Shko...
Typický most b...
Typický most b...
Silnice 2. trí...
Silnice 2. trí...
Němečtí hasiči
Němečtí hasiči
Silnice 2. trí...
Silnice 2. trí...
Mešita za Shko...
Mešita za Shko...
Albánsko-černo...
Albánsko-černo...
Velika Plaža
Velika Plaža
Skadarsko jeze...
Skadarsko jeze...
Skadarsko jeze...
Skadarsko jeze...
Podgorica - ná...
Podgorica - ná...
Podgorica - ná...
Podgorica - ná...
Morača Klisura
Morača Klisura
Morača Klisura
Morača Klisura
Most přes Taru
Most přes Taru
Tara
Tara
Provoz u Plevl...
Provoz u Plevl...
Všudypřítomné ...
Všudypřítomné ...
Srbsko - Užice
Srbsko - Užice
Naskok do Indi...
Naskok do Indi...